Vzdorovitě se usměju a schválně si olíznu rty, zatímco mě sleduje. „Já taky. Můžeš si ji tu rozvalit na stůl a bušit do ní, dokud neuvidí samotného Boha, a mně by to stejně...“ zašeptám a otřu se rty o jeho. „Nevadilo,“ dokončím, jeho oči se zvednou k mým a on se na mě jen dlouze dívá, než se usměje.

„Opravdu? Ale to, co tady slyším...“ zašeptá a palcem mi přejede po spodním rtu, „se neshoduje s t