Když uslyším to otravné, neustálé vrčení budíku, zasténám. Ani se neobtěžuju zvednout hlavu z místa, kde je zabořená pod polštářem. Zvednu ruku a nahmatám ho na nočním stolku. Praštím do tlačítka pro odložení a povzdechnu si, když se v pokoji znovu rozhostí ticho. Zvednu hlavu, přetočím se na záda a zírám na obyčejný bílý strop. Upřímně nemám energii pohnout ani svalem. Posledních pár měsíců nespí