Zasténám, když ucítím, jak se mi něco jemně probírá vlasy. „Vstávej, ty trdlo.“

„Ne,“ zamumlám, můj hlas je tlumený tím, jak mám obličej zrovna zabořený do paží položených na stole.

„Declane, potřebuju ten plánek, ale to tvoje obří čelo zakrývá část, kterou potřebuju vidět,“ stěžuje si Seraphina a několikrát mě ťukne tužkou do hlavy. Usměju se do paží a vykouknu na ni, aniž bych hlavu úplně zvedl.