„DOST!“ zaječím a probodávám je oba pohledem, zatímco se mi hruď zvedá a klesá s každým zoufalým nadechnutím. Declan ke mně zvedne zrak a jeho oči okamžitě zjemní, když se naše pohledy setkají. Pustí Nathanielovu košili a prohlíží si mě. „Nathanieli, nech nás o samotě,“ řeknu mu chraptivým hlasem.

„Seraphino...“ skočí mi do řeči.

Podívám se na něj. „Prosím...“ Přikývne a zarazí se, když uvidí modř