„Ahoj,“ zamračím se, když vidím Derricka stát ve dveřích. „Můžeme si promluvit?“ požádá. Přikývnu, pokynu mu, aby vešel, a on tak učiní a zavře za sebou dveře.

„Co tu děláš?“ zeptám se zmateně, opřu se o zeď a sleduji ho, jak přechází po malé místnosti a tře si zadní část krku, zjevně znepokojen.

„Juliane, tohle jsem měl udělat už dávno. Nevím, co jsem si kurva myslel, když jsem to před vámi všemi