Tři týdny poté, co se Seraphina nastěhovala k Declanovi.

Leknutím div nevyletím z kůže, když přede mnou s žuchnutím přistane krabička. Pomalu zvednu zrak od svého bloku a podívám se na zářícího Declana, který tam stojí s rukama zabořenýma do kapes a zvesela se houpe ze špiček na paty. „Co to je?“ zeptám se a ukážu perem na zabalenou krabičku.

Declan se ďábelsky usměje a já už teď vím, že se mi to,