„Můžeme?“ zeptal se Declan a s okouzlujícím úsměvem mi nabídl rámě. Zavěsila jsem se do něj a on mě vyvedl z bytu dolů k černé limuzíně, která na nás čekala. Řidič otevřel dveře a Declan mi pomohl nastoupit, než auto obešel a nasedl z druhé strany.

Podal mi sklenku šampaňského a já si ji vzala. Naše prsty se o sebe otřely a já cítila, jak se mi uvnitř všechno rozteklo. „Děkuju.“ Pípla jsem, ťukli