Zírám z okna po své pravici. V odrazu skla vidím Declana. Jen tam stál a nešťastně se na mě díval. Nedokážu slovy popsat, jak zdrcená se právě teď cítím, protože neexistují slova, která by někdy dokázala vylíčit, co prožívám. Lehám si, otáčím se k němu zády a vzlykám.

„Sero,“

„Vypadni. Už tě nikdy nechci vidět,“ hlesnu zlomeně a přes sklo sleduji, jak se otáčí a kráčí ke dveřím.

Declan se náhle za