„Dovol mi tě milovat, zlato,“ zašeptá Declan, sotva znatelně přejíždí rty po mých a prsty má zapletené v mých vlasech. Jeho rty od sebe oddělí ty mé, a zrovna když se naše ústa mají spojit, Alaiin pláč nás přiměje od sebe odskočit.

„Radši se na ni půjdu podívat,“ hlesnu a udělám krok dozadu. Declan přikývne a sleduje mě, jak jdu do ložnice a beru Alaiu do náruče. Přijde k nám, nakloní se blízko, v