„Nemám hlad.“ trvám na svém, ona se na mě ale podívá tak smutně a se slzami v očích, že polevím. „Fajn.“ Nechám se odtáhnout k jídelnímu stolu. Udělala moje oblíbené těstoviny a můj žaludek se mi vzepře a při té lahodné vůni jejího jídla zakručí. Sundám si sako a dost neohrabaně si sedneme ke stolu a jen se na sebe díváme. První přeruším oční kontakt, vezmu vidličku a začnu jíst. Zvednu pohled a p