Sleduju Seraphinu, jak vychází ze dveří věznice před Nathanielem a mnou. "Jsem na ni tak kurevsky pyšnej," řeknu Nathanielovi s povzdechem a on se s úsměvem a přikývnutím přidá.

"Já taky. Je to bojovnice." Nathaniel mi stiskne rameno a já na něj vděčně pohlédnu.

"Nevím, jak ti někdy dokážu poděkovat, Nathaniel. Posledních pár měsíců jsi mi s ní tolik pomohl. Nebýt tebe, pořád by z ní byla troska."