„Vždycky, lásko,“ zašeptá, vsune své štíhlé prsty pod mou bradu a zvedne mi hlavu, aby mi mohl na čekající rty vtisknout polibek, ze kterého mi přejede mráz po zádech. Zasténám a pootevřu rty, aby mohl polibek prohloubit, ale Alaiin pláč z chůvičky nás vyruší. Odtáhneme se a Declan se zasměje a zavrtí hlavou.

„Dokonalé načasování, jako vždycky,“ zabručí a sleduje, jak se od něj odtahuji, abych se