„Tak jo, zkusíme to ještě jednou.“

Přiložím lžičku k Alaiině puse a krmím ji zeleninovou směsí. Obličej se jí zkřiví odporem a s otřepáním jídlo vyplivne. „Tohle ti vážně nechutná, co?“ hlesnu, s povzdechem odložím její talíř a Alaia na mě zamrká a usměje se, čímž odhalí ten jeden malinký zoubek, který se jí zčistajasna vyklubal. „Takhle se na mě neusmívej. Musíš jíst zeleninu, mladá dámo.“

„Proč