Druhý den ráno jsem vstala dřív než slunce jako vinou sžíraný teenager po tajném nočním výletu.

Neexistovalo, že by si Alistair celého toho včerejšího představení nevšiml, a já se s ním nehodlala u snídaně posadit ke stolu a předstírat, že jsem normální, fungující lidská bytost.

Takže jo, pokusila jsem se zdejchnout.

Proplížila jsem se dolů, boty v ruce, kabelka se mi houpala po boku.

Ale hádejte