Seděla, jako by ji do té sedačky nalili, nohy překřížené, neformální držení těla a obličej tak absurdně krásný, že jsem měla chuť vyhodit celou svou pleťovou rutinu do koše.

Znala jsem tu tvář.

Znal ji každý.

Byla to ta Octavia – filmové ceny, kampaně na designérské parfémy, ten typ herečky, co uměla plakat v detailním záběru a rozplakat s sebou celé kino.

Její poslední film jsem viděla třikrát a