"Do toho ti nic není," odsekla jsem, už se otáčejíc k odchodu, když představení skončilo.

Julian štěkl: "Stůj! Ještě jsem s tebou nedomluvil."

"Ale já s tebou ano."

"Nemáš mi co říct?"

"Jako co třeba?"

Julian mi zkoumal obličej, jako by hledal prasklinu ve zdi. "Cathy je těhotná."

Ukázala jsem si na ucho. "Já vím. Slyšela jsem. Nejsem hluchá."

"Budeme se brát."

Vivienne, která se na mě do té chvíl