Preston viděl, že váhám, a znovu mi zatlačil na rameno.

Svírala jsem okraj stolu, připravená po něm hodit talíř, ale pak se naklonil těsně k mému uchu.

„Uvolni se,“ zašeptal. „Maxwellovi už nestojí. Na nic se nezmůže. Prostě seď tiše a buď hezká.“

Zírala jsem na něj.

Odstoupil.

Pomalu jsem se otočila a znovu se podívala na Maxwella.

Jeho rty byly pootevřené v ulepeném úsměvu.

Pokožku měl jakoby vo