Do ateliéru jsem dorazila těsně po deváté.

V noci jsem toho moc nenaspala. Rty jsem měla oteklé a pořád jsem se usmívala jako pitomec.

Zdálo se, že včerejší noc v něm něco uvolnila.

Dnes ráno, hned jak jsem sešla dolů, a ještě než jsem vůbec stihla říct dobré ráno, mě Alistair přitiskl ke zdi v předsíni a políbil mě, jako bychom se snažili překonat rekord.

Třicet minut. Počítala jsem to.

Ve dvacát