Nemohla jsem se přestat usmívat. Cítila jsem, jak se křením od ucha k uchu. "Řeknu mu to. Že chci, abychom to udělali oficiální. Ohledně mých... citů."

Vystřelila do vzpřímeného sedu tak rychle, že stolička podjela. "Ty to konečně uděláš! Super. Řekni to, naservíruj dort, odtáhni ho do postele – bum. Perfektní večer."

"Ztiš hlas," zasyčela jsem a zatahala ji za rukáv. "Doslova metr od nás je dítě.