Ta bolest stejně nebyla tak hrozná, jen takové pomalé tepání hluboko ve stehnech. Dalo se to zvládnout.

Když jsem vyšla z koupelny, Alistair byl oblečený.

Dole jsem se posadila na vzdálenější konec jídelního stolu, držela jsem rovná záda a pohyby měla rozvážné.

Naproti mně se Alistair opíral o jeden loket a sledoval mě.

"Ty nebudeš jíst?" zeptala jsem se, aniž bych vzhlédla. "Nebo na mě hodláš cel