Zamračila jsem se. „Kdo by si bral manžela do práce?“

„Neber mě jako svého manžela. Ber mě jako svého asistenta.“

Zvážila jsem to. „Tak fajn.“

Nadhodil nohou peřinu a přetáhl ji přes nás oba. „Vrať se do postele, je ještě brzo.“

Přitiskla jsem se k jeho hrudi, stočená v prostoru pod jeho bradou.

Ještě jsem ani nestihla zavřít oči, když jsem ucítila, jak mi jeho ruka klouže po zádech.

To dospávání