„Omlouvám se.“ Lea mi podala papírový kapesník. „Tady máte. Na tu... rtěnku.“

Vzal jsem si ho a silně si otřel rty. „Co to k čertu mělo znamenat?“

„Omlouvám se,“ zopakovala se sklopenou hlavou. „Nevím, na co jsem myslela. Furt řval, že si lepšího muže nenajdu, že mě kromě něj nikdo nebude chtít, že jsem nějaký odpad. Byla jsem naštvaná. Chtěla jsem mu jen dokázat opak.“

„Mohla jste mu to dokázat,