Ten ostrý tón mě přiměl ztuhnout.

"Drž se mě kolem krku. Ledaže bys chtěla spadnout."

Zaváhala jsem, a pak jsem se na něj zamračila. "Myslíš, že to nedokážu přejít sama?"

Ale Alistair jen zavrtěl hlavou a podíval se mi přímo do očí. Jeho hlas byl klidný, téměř vážný. "Nechci udělat stejnou chybu dvakrát."

I se mnou v náručí překročil potok bez nejmenší námahy. Za necelou minutu jsme byli na protěj