V zasedací místnosti panovalo ticho, které narušovalo jen tiché bzučení klimatizace. Dvanáct párů očí se upíralo na mě, každý z nich vypočítavý, podezřívavý nebo tiše zahořklý.

Dlouhý mahagonový stůl se pod stropními světly leskl. Seděl jsem v čele, jako vždycky, a pravou ruku jsem měl nenuceně položenou na opěradle křesla, i když obvazy pod rukávem mě stále svědily a při každém tepu to v nich zab