Louisu Thorneovou jsem neviděla celé měsíce – ne pořádně, ne od mého zrušeného zasnoubení s Julianem.

Vždycky mě měla ráda. Někdy jsem si dokonce myslela, že mě miluje víc než má vlastní matka. Když jsem byla mladší, zvala mě na čaj do svého sluncem zalitého přijímacího pokoje, poslouchala mé švitoření a zářila na mě, jako by si mě už představovala jako svou snachu. Tak moc chtěla, abych si Julian