Z temnoty jsem se vynořoval pomalu, jako bych se vlekl z hluboké vody. Tělo jsem měl těžké, hlavu tupou a na dlouhou chvíli jsem nedokázal rozeznat, jestli už bdím, nebo jsem stále ztracený někde v mlze horečky. Tvary přede mnou pluly a zase mizely, matné světlo pronikalo oparem.

Pak jsem ji uviděl.

Seru, jak sedí v křesle u mé postele, bradu opřenou o ruku, očí upřené na mě, jako by mě nutila ote