„Pohneš s tím trochu?“ popohnal mě Alistair.

Slezla jsem z něj a posadila se po jeho boku. Jeho košile byla úplně rozepnutá a odhalovala svaly, od kterých bylo těžké odtrhnout zrak. Vzhledem k tomu, že ležel, bylo nepraktické košili sundat celou, takže na něm stále volně visela. Ten napůl odhalený, napůl skrytý stav byl ještě dráždivější.

Ztěžka jsem polkla, donutila se odtrhnout oči od jeho hrudi