Následující dny uběhly v klidu.

Odpočívala jsem na pokoji, a kdykoli jsem měla sílu, chodila jsem se dívat na Maplea a Captain Crunch.

Ukázalo se, že měl Alistair pravdu. Pokaždé, když jsem je přišla navštívit, a nevěnovala pozornost Captain Crunch, začala plakat. Neměla jsem jinou možnost než zůstat blízko ní, zatímco chudák Maple zůstal sám.

Pokaždé, když jsem se vrátila na pokoj, zase mě přepad