Bylo to jedno z těch vzácných všedních odpolední, kdy Alistair nemusel do práce.

Děti byly ve vedlejším pokoji a poprvé po několika týdnech jsme měli ložnici jen pro sebe.

Na oslavu se rozhodl...

Pomalu se naklonil a kousek po kousku zkracoval vzdálenost mezi námi.

Cítila jsem z jeho dechu žár, viděla touhu, která mu plápolala v očích.

Konečně se naše rty setkaly.

Právě v tu chvíli se z vedlejšího