Ťuknu na obrazovku a projíždím oznamovací lištu – tři od Richarda, dva od Juliana, čtyři od mé hospodyně a jedno neznámé číslo. To poslední vymažu ze seznamu a pak vytočím Richardovo číslo.

Známý hlas se ve sluchátku ozve hned po druhém zazvonění.

„Zrovna jsem chtěl jet k tobě. Kdes byl, chlape?“

„Já–“ Mám chraplavý hlas. Odkašlu si a promnu si krk. „Já, ehm, spal jsem. Dlouhý den.“

„Julian říkal,