„Vidíš?“ Věnuje mi lišácký úsměv, zatímco mě pomalu honí. „Chceš mě stejně tak, jako já chci tebe.“

„Sloane.“

„Chci, abys mě využil, Hayesi.“

„Do prdele! Takhle bys neměla mluvit.“ Zavřu oči a zatnu čelist ve snaze o trpělivost.

„Prosím, ošukej mě.“

„Co jsi to právě řekla?“

Pevně jí stisknu hrdlo. Ne tak pevně, abych jí odřízl přísun kyslíku, ale dost na to, aby veškerou svou pozornost upřela jen