Co přesně, to kurva netuším.

Postaví se čelem ke mně s lehce svraštěným obočím. „Nedoprovodíš mě dovnitř?“

„Ne.“ Nevěřím si s ní. Otevřu auto, vystoupím a ona udělá totéž. Obejde auto, pomalu a rozvážně, postaví se přímo přede mě a zírá na mě.

„Takže co bude teď?“ zeptá se znovu tím tónem, tím zatraceně jasným, živým a sakra zvědavým tónem. Strach je pryč. Je tak kurva tvrdohlavá.

„Teď půjdeš spát