„S jídlem si nemusíte dělat starosti.“ Zamračím se. Co se to děje? To tu poskytují služby zdarma?

„To jídlo je taky zadarmo?“ Znovu se usměje, přikývne a odchází, nechávajíc mě tam stát s podnosem. Víno a jídlo zdarma? Co to sakra!

Můj žaludek znovu zakručí, zavřu dveře a položím podnos na malý stolek u postele, přičemž mi ručník nebezpečně sklouzne na hruď.

Nenamáhám se ho upravovat. Jsem příliš