„Ahoj,“ řekne Jace jemně a přejde k mému stolu. „Právě jsem slyšel, co se stalo. Jsi v pořádku?“ Obočí se mu stahuje v upřímné starosti a obavách.

Je to první člověk, který se vůbec obtěžoval zeptat, jestli jsem v pořádku, a to mě nutí chtít plakat.

Otevřu pusu, abych mu odpověděla, ale nevyjdou ze mě žádná slova. Jen zavrtím hlavou. Nemá smysl lhát. Nejsem v pořádku.

Mám k tomu opravdu daleko.

Ja