SLOANE

„Přejete si něco?“

Prakticky vyletím z kůže a otočím se tak rychle, až se divím, že mi hlava zůstala viset na ramenou.

Srdce mi buší jako o závod a trvá vteřinu, než si všimnu Doris, která tam stojí s jemným úsměvem na tváři. Vydechnu, jednu ruku na hrudi, a snažím se uklidnit.

„Moc se omlouvám, drahá,“ řekne a lehce se zasměje. „Nechtěla jsem tě vylekat.“

Oplatím jí úsměv, trochu rozpačitě