Protočím panenky, ale neubráním se smíchu. „Takže díky, asi? Kdybych měla rozum, vzala bych nohy na ramena a utíkala opačným směrem. Byla bych s někým, kdo je bezpečná a stabilní volba.“ Věnuji mu letmý pousmání.

„Místo toho jsem se zapletla do něčeho, co nedokážu ani pojmenovat.“

„A možná právě o to jde,“ odpoví se zamyšleným úsměvem. „Možná je to o tom vzrušení z nevědění. Ta spontánnost, to neu