HAYES

Lehké zaklepání na dveře. Vzhlédnu právě včas, abych viděl Juliana, jak vchází do mé kanceláře a tichým cvaknutím za sebou zavírá.

Stojí pár kroků ode mě, ruce ležérně sepjaté před sebou a ve tváři se mu zračí zvědavost.

„Slečna Vanceová se už zabydlela ve své kanceláři,“ oznámí.

Přikývnu, opřu se do křesla, ale je mi jasné, že tohle není to, z čeho jeho zvědavost pramení.

„Děkuji, Juliane.“