SLOANE

„Panebože, Chloe, moc se omlouvám, že jdu pozdě. Jsi v pořádku, zněla jsi tak...“ Zarazím se, když si všimnu jejího pohledu.

„Omlouvám se, že jdu pozdě,“ řeknu, vejdu do obýváku a balancuji s několika taškami s občerstvením a pitím v náručí.

„Jsi v pořádku? Do telefonu jsi zněla tak naštvaně a...“ Přestanu blábolit, když uvidím, jak na mě mhouří oči.

Čeká tu na mě už čtyřicet minut a soudě