154(1)

HAYES 

„Jak si vede Sloane?“ zeptám se ve chvíli, kdy vklouznu na zadní sedadlo auta.

Julian, sedící vedle řidiče, se na mě ohlédne. V očích se mu mihne něco – je to pobavení? Zvědavost? Těžko říct.

„Máš na mysli, jak si vede v tom projektu, nebo jak se má... osobně?“ zeptá se hlasem prosáklým sarkasmem.

Přimhouřím na něj oči. „Nedělej ze sebe chytráka, Juliane. Měl jsem na mysli práci