163(2)

Ale ta představa, že mu budu čelit, že se mu podívám do očí a vyslechnu si to, co mi chce říct... Je to příliš.

Rozsypala bych se před ním a to nesmím dovolit.

Položím sklenici a znovu pohlédnu na tátu. Stále mě nespouští z očí, má pronikavý a pátravý pohled, a já to nesnáším.

Nesnáším, jak je vnímavý, jak vždycky pozná, když se něco děje. Jestli někdy zjistí, co se stalo mezi mnou a Hayese