182(2)

Tiše zavřu dveře auta a stáhnu si kšiltovku níž. Je to tady. Poslední úsek.

Mávnu na projíždějící taxík, nastoupím a odhrkám Hayesovu adresu, hlas se mi lehce třese. Můj tep se odmítá zklidnit, adrenalin mnou stále proudí.

Už tam skoro jsi, Sloane. Už jsi skoro v bezpečí.

Když taxík odjíždí od obrubníku, pohlédnu na sebe. Bože, vypadám směšně. Uniforma je plandavá, celou mě pohlcuje a látka