Po umytí a utření obličeje se Elira podívala do zrcadla. Její tvář vypadala stále trochu zrudle a rty měla mírně nateklé.

„Ten nerozumný netvor,“ zaklela na Zareka za to, že ji líbal kdykoli a kdekoli se mu zlíbilo.

Nebylo to tak, že by nesnášela, když ji líbal. Nějak měla pocit, jako by podváděla svého druha.

‚Pokusil se tě zabít, Eliro,‘ připomnělo jí podvědomí.

‚Ano, ale stále je to můj druh,‘