Zarek si Eliru přivinul do náruče, aby ji utěšil. Elira jeho objetí opětovala, zatímco se její tělo třáslo intenzitou jejích vzlyků.

Zarek jí nenabídl žádná slova útěchy kromě toho, že tu byl pro ni. Chápal, jaké to je být opuštěn někým, kdo by ji měl chránit.

Věděl, že jeho slova nemohou otupit bolest z toho, že zůstala sama a nemá se na koho spolehnout. Nehodlal ji tedy utěšovat falešnými naděje