Klavius se na Eliru díval se skeptickým výrazem. Snažil se zjistit, jestli si z něj dělá legraci, nebo si ho opravdu nepamatuje. Ale výraz její tváře mu nic neprozrazoval. Byla jako nepopsaný list.

Rozhodl se tedy, že na ni zkusí promluvit tak, jak s ní mluvíval v minulosti.

„Eliro, nedělej, že mě nepoznáváš. Víš, kdo jsem. Jak bys na mě mohla zapomenout? To není možné. Děláš si legraci, že jo? Z