Úhel pohledu: Seraphina

Seděla jsem na pohovce v Declanově bytě a zírala na hodiny na zdi.

Zvuk jejich tikání mě přiváděl k šílenství. Ručičky se nepřestávaly pohybovat, pomalu, ale vytrvale, a každá uplynulá vteřina mi připomínala, že pořád není doma.

Už byl večer a on odešel ráno, celý den jsem na něj čekala.

Měl vypnutý telefon, nezavolal ani nenechal žádnou zprávu.

Kousala jsem si spodní ret,