Astorův úhel pohledu

Ruce se mi třásly, v mysli jsem pořád viděl Declanovu tvář, jak byl vždycky tichý, slušný, odtažitý.

Kdysi jsem si myslel, že je jen stydlivý.

Teď už jsem věděl, že to byla bolest, ten ubohý chlapec si v sobě celá léta nesl tíhu otcovy smrti a našich chyb.

Sevřel jsem volant pevněji.

"Zatraceně, Crossi," zamumlal jsem. "Tohle jsi udělal ty."

Když jsem dorazil k Crossově vile,