Seraphinin úhel pohledu

"Seraphino, dobré ráno," řekl táta tiše.

Neodpověděla jsem.

Prostě jsem kolem něj prošla s taškou visící přes rameno a bledou tváří z další bezesné noci.

Oči mě štípaly, ale nechtěla jsem, aby mě zase viděl plakat.

Povzdechl si. "Seraphino, prosím, nedělej to."

Na vteřinu jsem se zastavila a zírala na podlahu. Můj hlas zněl ploše.

"Nedělej co?"

Udělal krok blíž. "Neignoruj