Pohled Declana

Přecházel jsem po nemocniční chodbě tak prudce, že se mé kroky rozléhaly po dlaždicích. Dlaně se mi potily a hruď se mi svírala.

Ještě nikdy v životě jsem se takhle nebál. Ani když jsem se poprvé odstěhoval z domova, ani když jsem poprvé kráčel po přehlídkovém mole před tisíci lidmi.

Dokonce ani když během přehlídky zhasla světla a všichni propadli panice.

Nic z toho se nevyrovnalo