Pohled Ethana

Seděl jsem za žaluzií, tělo nehybné, dech pomalý, ruce sevřené v pěst. Slyšel jsem všechno.

Seraphina znovu vykřikla.

„Pusťte mě!“ plakala. Hlas se jí na těch slovech zlomil. „Proč je tady můj táta? Proč je tady můj táta!“

Její výkřik ve mně na hrudi něčím pohnul. Na vteřinu jsem chtěl vstát, odtáhnout žaluzii a říct jí, ať přestane brečet.

Chtěl jsem jí říct, že je mi to líto. Chtěl