Pohled Alistaira

Kov klíčků od auta se mi zařízl do dlaně. Jen jsem je nepopadl;

strhl jsem je z pultu ještě dřív, než se vůbec stihl usadit prach z toho, jak moje ruka dopadla na dřevo. Srdce mi nebilo, ono bušilo, v šíleném rytmu mi naráželo do žeber a říkalo mi, že mi dochází čas.

Rozběhl jsem se k hlavním dveřím.

"Alistaire! Počkej!" zlomil se za mnou hlas mojí mámy.

Nezastavil jsem se. Nemohl